PŘECHOD ŘEKY MARA, ÚTOK KROKODÝLA - Masai Mara 2010

Keňská národní rezervace Masai Mara je severním výběžkem rozlehlého chráněného území Serengeti. Zatímco Serengeti se rozkládá na území Tanzanie, Masai Mara leží už v jihozápadní části Keni, asi 300 km od hlavního města Nairobi. Hranice obou chráněných území tvoří i hranici obou těchto států.
Název Masai Mara pochází jednak od názvu původních obyvatel tohoto území – Masajů a od názvu největší řeky, protékající touto oblastí – Mara. Rezervace Masai Mara je známá především díky každoročnímu stěhování obrovských stád pakoňů a zeber, které probíhá mezi Serengeti a Masai Mara. Důvodem těchto přesunů je především hledání potravy a probíhají v této oblasti už po stovky let. Od června do srpna směrem do Masai Mara a v říjnu zase zpátky na Serengeti.
Je to jedno z nejúžasnějších přírodních divadel světa, kterého se každoročné účastní více než milion těchto zvířat.

Stáda zeber a pakoňů urazí stovky kilometrů savanou a musí přitom překonávat rovněž vodní toky. Sand River, Písečná řeka, je na hranici Tanzánie a Keni. V Keni pak jsou to řeky Mara a Talek. Z těchto řek je největší řekou právě Mara.
Cestou čekají na stáda smečky lvů, gepardi, levharti a krokodýli. Pro tyto predátory jsou migrující kopytníci důležitým zdrojem potravy. Na tomto potravním řetězci se dále hyeny, šakali , supi a další živočichové.
V časných ranních hodinách lvi, gepardi a levharti vyrážejí na lov. V průběhu dne , kdy stáda překonávají vodní toky, si pak na své přijdou i krokodýli. Na toto úžasné přírodní divadlo se do Keni každoročně sjíždějí stovky fotografů divoké přírody aby zachytili dramata, která se zde denně odehrávají.

Když stáda zeber a pakoňů dorazí k řece, hledají si místa pro přechod. Místa přechodů jsou většinou tradiční a dobře známá. Zvířata pudově vědí, že na ně v řece čeká nebezpečí. A nejsou to jen predátoři. Pro mláďata může být proud příliš prudký a voda je odnese. Jindy si zvířata na kamenitém dně zlomí nohu a stávají se snadnou kořistí krokodýlů.
Proto před vlastním přechodem dochází k důkladnému ohledání místa pro přechod. Průzkum vždy provádějí zebry. K řece dojde nejprve vedoucí zebra a důkladně prohlíží vstup do vody a vodní hladinu.

Několik metrů za ní čeká dalších 3 – 5 zeber, které čekají na rozhodnutí vůdce stáda. Zvířata se často vracejí od řeky zpět a několikrát hledají jiné místo pro přechod. Fotografové se musejí obrnit velkou trpělivostí. Nebo se rychle vydat za stádem k jinému přechodu. V průběhu dne se obvykle přejíždí terénními auty mezi 2 – 3 místy přechodů a čeká se, kde se zvířata odhodlají vstoupit do vody .
Když je vedoucí zebra někde v polovině řeky, odhodlají se vstoupit do řeky další zebry. Pokud vše probíhá v klidu , až teprve po zebrách vstoupí do řeky i pakoně. Stádo se postupně pohybuje směrem k vodě a následuje průzkumníky.

To už začíná být u sestupu do řeky obrovská tlačeníce. Zvířata se hrnou k vodě často neschůdnými prudkými srázy. Občas některé zvíře je stádem dotlačeno až na kraj vysokého břehu a zřítí se z velké výšky na břeh řeky. Přitom se často těžce poraní nebo si i zlomí vaz. Pakoně skáčí do vody z velké výšky a dávají do skoku celou svou sílu .

Obrovské stádo víří prach a pakoně v té atmosféře  vypadají jako rohaté obludy odněkud z jiného světa . Celá kulisa získává až téměř mystický charakter.

Nakonec se přechod rozběhne naplno a stádo se valí do řeky jako lavina. Zvířata se snaží být co nejdříve na druhém břehu. Je to drsné divadlo, které zde příroda režíruje.

Krokodýli vyčkávají nehybně u břehu podobni kládám či kamenům. Když přechod začne, pomalými pohyby ocasu se velmi opatrně přibližují k plujícím zvířatům. Na velkou vzdálenost jsme viděli pakoně, který stál na kraji vodního toku , kousek od vytouženého břehu a nemohl se pohnout,. Krokodýl jej držel pod vodou za nohu v pevném sevření. Stál tam tam dlouho, několik minut, zcela bez hnutí. Jeho jediná šance byla čekat jestli krokodýl na zlomek vteřiny uvolní sevření aby rychle našel lepší sevření a mohl zvíře stáhnout pod vodu. Stáli tam tak řadu minut ….až pomalu začal mizet pod vodou. Nepřirozeně couval a díval se na břeh ke kterému mu zbývaly snad jen 3 nebo 4 metry.
Zebry ani pakoně nemohou krokodýly na hladině vody dobře vidět, protože mají sami co dělat aby se udrželi na hladině. Krokodýl tak pomalu dojede ke zvířatům , vybere si svoji oběť a pak zaútočí. Většinou útočí na hlavu zvířete , která je nad vodou.

Celý útok trvá jen pár vteřin ….a zvíře mizí pod vodou nadobro.
Přechody řeky Mara jsou pro krokodýly bohatou hostinou. Krokodýlové pak, díky této bohaté krvavé hostině, dorůstají někdy opravdu obřích rozměrů. Takhle nějak vypadá "přežraný" krokodýl....

Po útocích krokodýlů se přechod většinou přeruší a odehrává se další smutná záležitost. Zebry i pakoně žijí i ve velkých stádech v malých rodinných komunitách. Tato malá společenství se často se v průběhu přechodu rozdělí a část je na jedné straně řeky, zatímco zbytek rodiny či komunity ještě nepřešel. Matky se vracejí k řece a vydávají zoufalé zvuky kterými volají na svá mláďata na druhém břehu. Často se pak znovu vrhají do vody a vracejí se zpět na původní břeh.
Když mají stáda řeku Mara a čelisti krokodýlů za zády, pokračují dále na sever. Vstříc novým pastvinám a neznámému osudu. V okolí řeky Talek na ně čekají lvi, gepardi a levharti….ale to je už další kapitola….

Další  fotografie z Keni jsou zde.