VE LVÍCH ČELISTECH - Talek, Masai Mara 2010

Brzy ráno, ještě téměř za tmy, stejně jako každý jiný den , vyjíždíme z naší lodge na savanu. Dnes je naším cílem oblast řeky Talek, kde jsme v minulých dnech viděli dvě smečky lvů. Setkali jsme se s nimi ale v průběhu dne kdy buďto spali a nebo večer, kdy si lvíčata hrála s matkou. Rádi bychom byli svědky ranního lovu smečky na zebry či pakoně kteří unikli zubům krokodýlů i dalším nástrahám řeky Mara a dostali se až do oblasti Taleku.

Jedeme třemi auty a jsme vzájemně ve spojení vysílačkami. Když se někde něco zajímavého stane, ihned se vzájemně informujeme a všichna auta se sjíždějí tam, kde se něco děje. Křižujeme zákryty břehu řeky a hledáme lvy či levharty na lovu. Nejsme sami. V okolí řeky se pohybují každé ráno i auta dalších fotografů. Některá z aut mají za volantem Masaje v jejich domorodém oblečení. Vašek, který je tady už po několikáté a celou oblast dobře zná, to komentuje zajímavým postřehem „….. ti lidé v autě jsou asi rádi že mají za volantem „divocha“. Jenže už nevědí, že Masajové jsou především pastevci. Vyznají se dobře v chovu dobytka ale zvyky ostatní zvěře už jim nejsou tak blízké, protože to nejsou lovci. Vaškova slova se nám v průběhu těch pár dní, které trávíme na Masai Mara, opravdu potvrují. „Divoši“ za volantem zajíždějí ke zvířatům dost necitlivě. Překážeji ostatním fotografům, jindy zvěř doslova vyplaší a nebo ji odradí svou blízkostí od jejich přirozeného chování.

Konečně máme štěstí …narazili jsme na lvici která ulovila pakoně …ale přijeli jsme o pár vteřin či spíše o nějakou minutu později. Lvice už strhla pakoně na zem a pevně mu tiskne krk do svých tesáků, které pakoni drtí krční páteř a krční tepny. Pakůň sice ještě trhá kopyty ale lvice je trpělivá a nenechá se vyrušit. Ví, že už má navrch. Je to jen otázka pár minut kdy v pakoni vyhasne život.

Když se pakůň přestane hýbat, lvice uvolní sevření, nadýchne se konečně vzduchu a pak je její hlavní starostí ukrýt ulovenou kořist před dalšími zvířary a před supy.

Pakůň je sice velký a těžký ale lvice napne všechny síly a odvleče bezvládné tělo do kříví vzdáleného asi 30 m. Podobnou scénu jsme viděli ještě jednou následující den. Stejný scénář. Jakmile z uloveného zvířete vyprchal život, lvice vždy tělo uklidí někam, kde jej jen tak snadno nikdo nenajde. Ke kořisti se později vrátí se svými mláďaty či s ostatními členy smečky.

 Pokračujeme v hledání . V dálce vidíme dvě odrostlá lví mláďata jak se pokoušejí ulovit zebru. I když jsou oba lvíčci už poměrně velcí, jsou to stále ještě nezkušení lovci a jejich lovecké pokusy vypadají spíše jako hra. Okusují zebře nohy a pokoušejí se do ní zakousnout a strhnout ji na zem ….jen jim to moc nejde. Hledáme si lepší pozici pro focení ale jsme velmi daleko a mezi námi a scénou je hluboká a široká rokle. V jednu chvíli jeden ze lvů do zebry v běhu narazí a zebra se ocitá na zádech s kopyty nad hlavou.

Lvíčci  stále jako by nevěděli jak dál. Zatímco jeden se pokouší do ležící zebry zakousnout a druhý se dívá kolem sebe jako nesoustředěný školák ....

Zatím zebře nijak závažně neublížili a zebra se opět staví na nohy. Ale nemůže utéci, protože oba lvíčci jsou už slušně velicí a pokoušejí se zakousnout se do nešťastného kopytníka. Pokoušejí se strhnout zebru znovu na zem ale zebra se stále jakž takž drží na nohou.

Konečně příchází na pomoc matka lvice. S jejím příchodem na scénu jsou minuty života zebry nadobro sečteny. Všichni tři lvi strhnou zebru na zem a matka jí pevným stiskem drtí krk až jí zlomí vaz.

Pak si konečně mohou lvi vydechnout. Přichází ještě další lvice, která se dnes lovu nezúčastnila , a uléhá vedle úspěšných lovců. Dnes má snídani připravenu. Zítra zase ona možná pozve ostatní členy smečky k hostině…..

Podobná dramata se odehrávají na savaně Masai Mary každý den. Smrt jednoho umožní život druhého. Pro člověka, který má rád zvířata, je to smutné dívat se , jak vyprchává život ze zdravých a krásných zvířat. I když tyto scény fotíme, asi každý z nás má z toho co vidí trochu hořko v ústech. Pláně Masai Mary mají svá pravidla a zákony. Hranice mezi životem a smrtí je velmi tenká. Smrt je zde už po staletí součástí života. Nebo spíše jeho nedílným pokračováním.…

Další fotografie z Keni jsou zde.